01 Tvůrce tvoří tak, že se dává

Na počátku bible, hned v prvních kapitolách knihy Genesis je nádherná báseň o stvoření. Dává nám poznat, jakou představu o Bohu měl autor této básně, napsané někdy v době krále Davida, asi 1000 let před Kristem. Tato báseň mi nepodává informaci o tom, jak vznikl svět, ale o tom, kdo za tímto světem stojí, jak autor této básně vidí jeho Původce. Autor vychází z toho, že na počátku všech stvořených věcí nebylo ani nebe ani země, byl pouze Bůh, ono absolutní bytí bez počátku a bez konce.

Začněme od prvního verše knihy Genesis:

1,1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

2 Země byla pustá a prázdná …

3 I řekl Bůh:  „Buď světlo!“

A bylo světlo.

4 Viděl, že světlo je dobré.

9 I řekl Bůh: „Nahromaďte se vody … a ukaž se souš!“

A stalo se tak …

10 Viděl, že to je dobré.

11 Bůh také řekl: „Zazelenej se země zelení…!“

A stalo se tak…

12 Bůh viděl, že to je dobré.

14  I řekl Bůh: „Buďte světla na nebeské klenbě…“

A stalo se tak.

18 Viděl, že to je dobré.

21  I stvořil Bůh … rozmanité druhy… živočichů …

Viděl, že to je dobré.

25  Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře …

Viděl, že to je dobré.

Vidíme, že Tvůrce tvoří svým slovem, tedy ze sebe. Tvoří tak, že se dává. A to, co dává, je dobré.

Vidíme, že Tvůrci je vlastní dávání, dokonce dávání se. Musí tedy v něm být ten, kdo dává i ten, kdo přijímá. Tvůrce je tedy společenství. Představuje společenství, dávající si navzájem dobro. Jestliže my, lidé, nazýváme postoj chtění a konání dobra pro druhého člověka láskou, pak můžeme říci spolu s apoštolem Janem (1J 4,8.16):

„Tvůrce, Bůh, je láska.“