Svědectví víry

Vím,

že z vlastní síly nemohu věřit v Boha.

Víra je Božím darem.

Bůh ve mně probudil víru

svým svatým Duchem

a svým slovem.

Nemusím se ptát na důkazy,

neboť víra je důvěrou v Boha,

nadějí, která žije v mém srdci.

Proto jsem klidný a veselý,

neboť důvěra v Pána mne ochraňuje,

abych se neztratil v úzkostech,

křečovitě se nestaral o život

a nezajišťoval se proti všemu.

Stojím před Bohem v důvěře,

takže stojím nad věcmi tohoto světa

a v odstupu k nim.

Nátlak věcí, ani pracovní tempo

mne nemohou zajmout a sevřít;

měřítka tohoto světa

mne nemohou ovládnout.

Neboť Bůh mne osvobodil.

V tohoto Boha věřím:

v tohoto jednoho, pravého, osobního Boha,

jenž stvořil nebe i zemi,

o němž svědčí bible,

o němž mluvil Ježíš,

jehož smíme nazývat našim Otcem.

Zakusil jsem, že Bůh je láska.

Tuto lásku poznávám v tom,

že on kvůli nám lidem

se v Ježíši z Nazareta stal člověkem.

Tak se radostné poselství

stalo na naší zemi hlasitým

a každý ho může slyšet.

Neboť Ježíš zvěstoval nový Boží svět.

Více než jen pouhými slovy -

vším, co dělal, celým svým bytím

se stal viditelným Božím

přikloněním k nám:

Odstrkované přijímal,

nemocné na těle i duchu uzdravoval,

slabé pozdvihoval a posiloval;

hříšníky milosrdně k sobě volal

a daroval jim odpuštění.

Ve všem žil a dosvědčoval Boží lásku,

a tato láska ho neopustila

ani když ho zajali,

obvinili, posmívali se mu a tloukli ho -

toho, který nepoznal žádný hřích.

Až k smrti na kříži

zůstal věrný vůli Otce.

Byl Bohem opuštěn,

abychom my nebyli nikdy Bohem opuštěni.

Obětoval svůj život,

abychom my život získali.

Tak nás osvobodil

z pout hříchu,

z násilnictví ďábla,

z moci smrti.

Bůh ho probudil ze smrti

jako prvního z nového stvoření,

a tím také nám,

kteří mu patříme,

přislíbil věčný život;

Život, který má trvání a plnost.

Oslavuji zmrtvýchvstání Ježíše,

mého zachránce,

a jsem rád, že je navěky vyvýšen

po pravici Otce.

Podle svého zaslíbení

poslal věčný Bůh, náš Stvořitel a Pán,

svého Ducha na čekající učedníky,

aby v nich roznítil

oheň víry a lásky.

Z plnosti svého božského života

rozdělil svůj život také nám,

svým dětem.

Když nás stvořil,

oživil nás svým dechem;

když nás povolal k víře,

dal nám svého Ducha,

pramen všeho života a všeho posvěcení;

skrze svého Ducha nás vybavuje dary,

které potřebujeme

na cestu k němu

a ve službě pro jeho království.

Velebím ho,

že živoucí působení jeho Ducha

mohu prožívat v jeho obci

i na sobě, slabém člověku.

Stále znovu v prosbě

vztahuji své ruce k němu,

Duchu Božímu,

zakouším jeho dary

a toužím po jeho ovoci;

a velebím Boha,

že obdarovává své děti.

Tak žiji v nádherné svobodě,

ve které mě osvobodil Bůh.

A přes všechny obtíže pevně věřím,

že Ježíš, Pán církve,

v této době plné neklidu a převratů

je své obci věrný

a chce ji dát novou podobu.

Co je zchátralé, odpadne;

co je dobré a pomáhá k životu, poroste,

tak, že obec jeho učedníků

znovu zazáří

jako “město na hoře” a “sůl země”,

bez mocných pozic,

nepatrná, chudá,

často pohrdaná,

ale připravená milovat Pána

a sloužit lidem;

otevřené místo útočiště,

útěchy a radosti,

kde slovo o kříži

lidí pozdvihuje a obnovuje

a dává jim nalézt bratry a sestry.

Děkuji Ježíšovi z celého srdce,

že mně

a všem mým sestrám a bratřím

svým slovem a svou večeří

neustále dává novou sílu k následování.

V tomto následování bych rád

uskutečnil lásku,

kterou Ježíš žil a učil.

Rád bych předával lásku,

která vychází od Ježíše:

lásku, která činí druhé šťastnými

a daruji jim radost;

lásku, která je malá, mírná a pokorná,

dobrotivá, milosrdná,

bez násilí a bezbranná;

lásku,

která se smilovává nad odstrčenými,

pomáhá ubohým,

přemáhá nelidskost v lidských srdcích,

a v životních podmínkách tohoto světa;

lásku, která nikomu neupírá

odpuštění a přísliby evangelia.

Jsem si jist,

že Ježíš mne znovu pozvedne,

když v lásce selžu a neobstojím

a přiznám se ke své vině.

S touhou hledám

společenství eucharistie,

kterou on sám ustanovil

a při níž vstupuje mezi nás,

docela blízko,

v jednoduchých znameních

chleba a vína,

skrze které on sám

svým, pro nás obětovaným tělem

a svou, pro nás prolitou krví

nás sytí a posiluje

na cestě k cíli

a oživuje náš pozemský život

sílou zmrtvýchvstání

k nebeské radosti.

V úctě a vděčnosti

čtu Písmo svaté,

neboť v něm je

- právě v jeho lidské podobě -

Boží věčné a spolehlivé slovo,

“mých nohou světlo a lampa na mé cestě,

radost a útěcha mého srdce”.

Tak jsem si jist,

že nic na nebi, ani na zemi,

žádná moc světa,

mě nemůže oddělit od lásky Boží,

která je v Ježíši Kristu.

Proto čekám s důvěrou

na dokončení našeho života s ním,

na jeho příchod na konci časů,

kdy přijde jeho veliký den,

kdy s konečnou platností posoudí svět

a nás, své učedníky,

odvede do věčného království

svého Otce,

do nového Jeruzaléma,

který sestoupí z nebe

jako nevěsta,

ozdobena pro svého ženicha,

k nebeské svatbě,

která je bez konce,

kde budeme s ním žít

v nepřetržitém společenství,

v nezkalené radosti

a nepředstavitelné slávě.

Neboť "co oko nevidělo

a ucho neslyšelo,

co ani člověku na mysl nepřišlo,

připravil Bůh těm, kdo ho milují”.